Když mi kamarád v roce 2007 napsal z Čech sms „Chceš-li tvrz, zavolej“, seděl jsem právě v kavárně v Harlemu na Manhattanu. Odmala mám rád historii a architekturu. Když se tyto dvě lásky potkají, jsem k nezastavení. Ihned jsem kontaktoval makléře a poslal zálohu za podmínky, že inzerát stáhne z oběhu. Trvalo ještě rok, ale brzy mi již tako hromada kamení říkala pane (a místní starousedlíci zase zámecký pane). To bylo ale to nejjednodušší a nejvtipnější. Přede mnou stála rozpadající se kulturní památka, což bylo zavazující i svazující. Na kulturní památky se vztahují dotace a jejich příslib byl slibný, ale nakonec jejich výše nedosáhla ani 10% investic.
Ves Dolany, což byla tvrz a okolní obydlí, je poprvé připomínána v roce 1232 jako sídlo pánů z Rýzmberka, kteří pocházeli z významného panského rodu Drslaviců (rod původem z Plzně, první zmínka je z roku 1062, čtyři roky před bitvou u Hastings, kdy Vilém z Normandie dobyl Anglii). Prvním šlechticem, který používal přídomek „z Dolan“, byl Drslav, který zemřel asi v roce 1228, za vlády třetího českého krále, Přemysla Otakara I. Sezima Švihovský je připomínaný v Dolanech v letech 1238–1253. Roku 1380 vzniká v Dolanech kostel apoštolů sv. Petra a Pavla. Patrony kostela je i Dorota (snad vdova po Sezemovi z Dolan), v roce 1384 se kostel sv. Petra a Pavla připomíná ve starých záznamech „libri erectianum“ – knižních zápisech o stavbě.
Tvrz tvoří tři na sebe navazující objekty, které odpovídají jednotlivým, na sebe navazujícím architektonickým stylům:
Gotická věž
Nejstarší je obytný palác – gotická čtyřpatrová věž, tzv. donjon, z doby, kdy Petr Parléř a synové zakládali stavební huť při chrámu sv. Víta ke konci panování Karla IV, tedy 14. století. V té době byl pánem tvrze Půta Švihovský z Dolan, otec Břenka Švihovského z Rýzmberka a z Dolan, prvního husitského hejtmana, který zemřel v boji, když vedl protiútok v pondělí 25. března 1420 v bitvě u Sudoměře. Břeněk byl takto nejznámějším majitelem tvrze, neboť se významně zapojil do historie Bohémie – Českého království. Věž v sobě obsahovala obytnou místnost s dřevěným obkladem a příslušným gotickým prevétem na krakorcích (středověká toaleta). Věž byla zřejmě zastřešena valbovou cihlovou střechou. Jako kamenné perly nějakého náhrdelníku, tyto věže – zemanská sídla tvořila soustavu obranných věží při staré formanské stezce (od hranic po Plzeň bych ji nazval úhlavskou, neboť kopíruje jih-sever tok této plzeňské řeky od svého pramene) od Salcburku, Pasova, přes Klatovy a Plzeň, Prahu a dále k severnímu moři a zdrojům jantaru. Dolany leží na nejkratší jih-sever spojnici mezi Benátkami a Středozemním mořem na jihu a Štětínem a Baltským mořem na severu.
Okolo věže se obepínala vysoká kamenná hradba, za níž byl prstenec vodního příkopu překlenut kamenným mostem, na který byl napojen dřevěný padací most. Příkop byl permanentně napájen vodou podzemními dřevěnými trubkami z nedaleké části obce „Ovčín“, kde pramenil místní potok Poleňka. Vodní příkop byl ještě v roce 1885 funkční. Přibližně v této době byla věž změněna na sýpku a příkop byl zasypán. Věž stále čeká na rekonstrukci.
Renesanční křídlo
Vodní tvrz Dolany si Švihovští z Rýzmberka na Dolanech udrželi do konce 15. století. Od r. 1492, kdy Kolumbus pro Evropany objevuje Ameriku, zatímco se královna Isabela, jeho šéfová, činí a vyhání muslimské Maury ze Španělska, se majiteli tvrze stává šlechtický rod Měsíčků z Výškova, respektive Racek Měsíček z Výškova. V roce 1515 patří tvrz bratrům Zikmundovi a Janovi Měsíčkům z Výškova a bylo to v tomto renesančním období, kdy byl prostor mezi věží a západní hradbou zastavěn a vznikly zde místnosti s dodnes zachovalými hřebíkovými klenbami. V této době zřejmě vznikla i polokruhová bašta na jihovýchodní straně hradby, kopírující zásahy architekta Benedikta Rejta do obranného systému bašt nedalekého hradu Švihov. Právě tato renesanční část byla v nejhorším stavu a hrozilo vyvalení západní vnější, což by způsobilo nenávratnou ztrátu renesančních kleneb a kolaps střechy. Proto jsem se rozhodl začít s opravou právě s renesančním křídlem. Rekonstrukce trvala čtyři roky. Zpevnila se koruna obvodové zdi železobetonovým věncem, na nějž se postavil nový dřevěný krov s krytinou z pálených tašek-bobrovek. Část této krytina byla recyklována z nedalekého domu v Malechově a z domu v Plzni, ve kterém se během druhé světové války skrývali parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš, než úspěšně zabili kata českého národa Reinharda Heydricha. Představuji si, že tuto střechu viděli, když se vraceli do svého útočiště a nyní tato krytina zdobí střechu opraveného renesančního křídla.
Objekt dostal novou omítku – hrubou jádrovou omítku neupravenou hladítkem. Tam, kde původní fasáda pevně držela, tam byla ponechána. Barva byla určena na základě nálezu předchozích zbytků omítky a byla určena poměrem místního plaveného písku z nedaleké řeky Úhlavy, červeného písku a hašeného vápna. Okenní otvory byly zvětšeny – navráceny do původních tvarů a vnější vzhled doplnila nová modrá špaletová smrková okna (holubí modř, jejíž zbytky se našly na jednom z nejstarších oken z doby baroka). Okolo oken byly restaurovány původní barokní šambrány. Kování a zavírací systém oken – espagnolette – byl restaurován a tam, kde chyběl, nově ukován uměleckým kovářem.
Barokní křídlo
Nejmladší částí tvrze je jižní část – barokní křídlo. Bořivoj Měsíček z Výškova byl sice katolík, ale v roce 1619 se zúčastnil se stavovského povstání, za což byl nucen panství roku 1631 prodat. Od roku 1640 tvrz patřila Vidršpergárům. Na koci sedmnáctého století tvrz koupili klatovští jezuité, kterým jižní, barokní křídlo sloužilo jako letní sídlo jezuitského řádu. Do půlkruhové bašty jezuité umístili kapli a v prostoru mezi věží a jižní hradbou vybudovali dvě patra s místnostmi pro novice řádu. Po zrušení řádu koupil Dolany roku 1805 šlechtický rod Černínů, v témže roce, kdy v bitvě tří císařů – bitvě u Slavkova – Napoleon drtivě porazil ruského cara a rakouského císaře. Ti nevyužívanou tvrz rozdělili na několik dílů, které rozprodali k bydlení mezi místní usedlíky.
Dnes na místě zůstaly jen obvodové zdi, střecha byla stržena dobrovolnými hasiči na popud souseda, který se obával toho, že by mu při větším větru mohla spadnout na hlavu. K tomu došlo ještě předtím, než jsem tvrz koupil. Nezbývalo nic jiného, než zbytek střechy odstranit. Rozpadající polokruhovou kapli jsem zachránil a nechal znovu vyzdít. Co v této části tvrze vznikne? Kaple se vrátí a ve zbytku bude amfiteátr.
