Figurativní kresba, New York, 1998-2008

Dobře kreslit znamená být všímavý a pozorný k věcem kolem nás, být vnímavý a mít schopnost pozorovat a vidět. Vidět znamená vědět, porozumět – v angličtině jsou tato slova synonyma. Kreslit tedy znamená rozumět, chápat. Každý architekt by měl umět dobře kreslit. Kresba člověka, zejména ženského těla, je dobrou průpravou. Je to umělecká forma stará jako lidstvo. V angličtině slovo kreslit a táhnout, nebo vléci, znamená totéž. Znamená to i přitáhnout, nebo dokonce přilákat.

Když kreslím, mám opravdu pocit, jako bych něco vytahoval, vtahoval a obtahoval na papír. Jako bych kreslil předmět, postavu a vytáhl ji z reálného světa do dvourozměrného světa papíru. Kreslená postava je tak mým aktem kresby zdvojnásobena, existuje v obou světech. Na kresbě je něco velmi intenzivního. Jak ten proces – akt kresby, tak i samotná kresba. Je to otisk lidského modelu, genetický kód, který se vztahuje pouze ke dvěma kořenům, dvěma zdrojům: k lidskému pózujícímu modelu a k tvořícímu umělci. Kresba je neustálý proces porozumění, pochopení pozorovaného předmětu, splynutí s tímto předmětem nebo postavou. Spojuje pozorovatele se subjektem a výsledný genom je vpleten do genetické stopy obou. Modelka si někdy může být tohoto splynutí všimnout, a přestože je většinou nahá, cítí se svlečená, jen když si toto intimní spojení uvědomí. Je to větší obnažení než fyzická nahota odhalené kůže. Zkuste na někoho zírat déle než deset vteřin. Budou se cítit nazí.

Kreslit také znamená upoutat pozornost, zájem. Tato energie proudí oběma směry. Musím kreslit model a model mě musí vtáhnout dovnitř. Je to vzájemná přitažlivost, ne nutně sexuální. Je to druh intimity bez fyzického kontaktu. Může to tedy být duchovní, nevyslovené a nedotknutelné. Když kreslím, musím proniknout do předmětu, dovnitř a ven, obklopit jej, vdechnout jeho život, a vdechnout jez zpět, do duplikátu, do kresby. Musím být ve svém pozorování nemilosrdný a nebýt odpovědný nikomu kromě samotného procesu tvorby, umu kresby (neboť um a umění mají stejný kořen). Po kreslení se často cítím vyčerpaný, jako by kresba ze mě také něco vysála. Zároveň se cítím vzrušen, když vidím toto dítě, produkt stvoření, tvorby, kreativity. Radost je to správné slovo. Je to pocit stvoření. Před chvílí neexistovalo nic, existoval pouze bílý papír a nyní na něm již něco existuje. Existuje mimo mě a může mne přežít, stejně jako děti obvykle přežívají své rodiče a nesou v sobě jejich ducha.

KRESBA JE GOLF

„Kresba je golf. Prvním tahem se jednoduše vydáte správným směrem. Každý nový tah opravuje ten předchozí. Každým pohybem ruky obraz utahujete, upevňujete sevření prostoru. Je to proces zdokonalení, evoluce.“

KRESBA JE MAGIE

„Kresba vykresluje předmět z prostoru před vámi a jeho umístěním na dvourozměrný povrch vytahujete třetí rozměr z jeho prostoru na stránku. Je to magie. Třetí rozměr je vetkán do gramáže papíru. Pokud máte štěstí, ostatní dimenze – čas, psychologie, emoce – následují vaše tažení a objeví se na stránce jakoby odnikud.“

KRESBA JE SYMFONIE

Kresba je koordinace několika hráčů – ruky, oka a mozku. Ruka ovládá tužku, oko ovládá ruku, a přitom sleduje prostor, který ruka vyjevuje na rovném povrchu. Mozek jako dirigent ovládá oko i ruku, přičemž využívá paměť, představivost a zdrženlivost.